Alžběta II. Rekordmanka britských dějin
Alžběta II. oslaví v dubnu už 86. narozeniny, ale letošní rok je pro anglickou královnu
významný jinou událostí.
V únoru uplynulo 60. let od chvíle, kdy na britský trůn usedla po Alžbětě I. a Victorii další význačná panovnice – žena. K tomu, aby překonala rekord královny Victorie, už Alžbětě II. chybí jen tři roky. Čím se ale už teď zapsala do historie?
Princezna Elizabeth Alexandra Mary se narodila v roce 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta a Alžběty Bowes-Lyon. Albert byl druhorozeným synem krále Jiřího V., s jeho
kralováním se tudíž moc nepočítalo, a proto i jeho dvě dcery mohly prožít relativně normální dětství. Samozřejmě ale byly i ony spjaty s královským životem. Z toho jim plynula řada výsad a povinností. Alžběta i její sestra Margaret dostaly soukromé učitele, kteří kladli důraz hlavně na výuku historie a zeměpisu, ale také na matematiku a francouzštinu. Kromě toho sestry braly i hodiny tance, zpěvu a výtvarného umění. Ani jedna však nebyla cíleně připravována na to, že jednou převezme vládu
Tahle možnost vyvstala, když bylo Alžbětě deset let. Tehdy její rodinu čekaly velké změny. V roce 1936 zemřel Alžbětin dědeček Jiří V. a vládu převzal Edward VIII., Alžbětin strýc. Jenže ten si navzdory veřejnému mínění, církvi i radám britské vlády prosadil skandální sňatek s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou a kvůli tomuto kroku byl po pouhých šesti měsících vlády prakticky dohnán k abdikaci. Poté připadla vláda jeho mladšímu bratrovi (Alžbětinu otci), který se nechal korunovat coby král Jiří VI. Jeho zemi bohužel čekaly těžké válečné časy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce
Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.
Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
