Problematické emise thajských bankovek (1) Poznámky pro sběratele
Sběratelé moderních asijských bankovek, kupříkladu Libanonu, Filipín, Nepálu či Indie dobře znají poměrně složitou otázku zařazení jednotlivých položek.
SCWPM ani ve svých dřívějších vydáních tuto práci sběratelům neulehčil. Stejná situace je také v posledním výtisku z roku 2013 (SCWPM; 19th Ed). Jinak tomu není ani, nebo možná především, u bankovek Thajska.
Poslední dobou se studiu thajských bankovek věnujeme poměrně detailně a domníváme se, že dojde pravděpodobně od příštího ročníku SCWPM k určitým změnám, které ulehčí zařazení (= kategorizaci) vybraných emisí thajských bankovek. Následující tabulka uvádí emise, jichž se chystaná úprava týká. Pro úplnost sdělení opakujeme, že měnovou jednotkou Thajska je 1 baht (= také tical; do roku 1928), dělící se na 100 satangů.
Současné zařazení bankovek uvedených emisí zcela neodpovídá potřebám sběratelů a rovněž nese celou řadu nepřesností a chyb, včetně některých chybějících informací.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Wiener Währung 200 let od zavedení vídeňské měny
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil
vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792.
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792. Bylo to v době francouzské revoluce a první polovinu jeho vlády provázely dlouhotrvající a vyčerpávající válečné konflikty (války s Francií proti její vojenské expanzi), které byly pro Rakousko spojeny s bolestivými územními ztrátami a se stále se zhoršující hospodářskou situací.
Tyto události byly pochopitelně provázeny neustále se zvyšující potřebou peněz na válečné potřeby. Rakouský stát svá vydání financoval vydáváním (tištěním) stále většího množství nekrytých papírových peněz. Pohromou pro rakouské finance byly především reparace po prohrané válce s Francií roku 1809. Od poloviny roku 1810 kurz bankocedulí nezadržitelně padal. Obrovské vládní výdaje spjaté s napoleonskými válkami směřovaly zemi zákonitě ke státnímu bankrotu. Měnovou reformou ze dne 20. února 1811, vyhlášenou 15. března, byla snížena hodnota bankocedulí emitovaných v roce 1800 a 1806 a dílčích měděných mincí na pětinu, což znamenalo, že za 100 zlatých v bankocedulích se platilo 20 zlatých v nové měně – nazývané vídeňská. Stát tak odepsal 80 % svých dluhů na úkor obyvatelstva. Tento drastický postup způsobil na dlouhou dobu nedůvěru obyvatelstva v papírové peníze. Státní bankrot tedy byl vyhlášen 15. března 18112 a měl pro monarchii a její obyvatelstvo velmi neblahé důsledky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MEDAILE.CZ
