Československé medaile

"Vše hyne, jen silné umění samo je věčné. Socha přežije město a rázná medaile, kterou nalézá oráč v zemi, zjeví dávného císaře."

Těmito slovy vyjádřil slavný francouzský básník a spisovatel Théophile Gautier obdiv k trvalé hodnotě uměleckého díla, které neztrácí na významu ani po staletích. Kousek ušlechtilého kovu přetvořený v medaili skutečně přetrvá věky a přináší poselství pro generace příští. A nic na to nezmění ani patina, která se za staletí na povrchu vytvořila.

Medailérství zažívalo doby rozkvětu i úpadku. Také u nás. Již Ferdinand I. shromažďoval na Pražském hradě tuto nejdrobnější kovovou plastiku. Jiřík starší z Řásné, přítel Mikuláše Dačického, ryl v 16. století krásné medaile, stejně jako jáchymovští Němci Ulich a Wels. Rudolf II. měl ve svých sekretářích a zvláštních kazetách již celé série medailí. Za jeho vlády se v Čechách usadila řada zahraničních odborníků. Byli mezi nimi Antonio a Alessandro Abondiové, Paulus van Vianen, Gerhardo Licinio a další. Bohužel mnoho skvostů vytvořených těmito umělci odvezli na konci třicetileté války z Prahy Švédové.

Medaile ražené dnes v Pražské Mincovně a České Mincovně naleznete na stránce pamětní medaile.