Niob
Niob, chemická značka Nb, (lat. niobium) je kovovým, přechodným prvkem 5. skupiny periodické tabulky. Nachází využití v elektronice a metalurgii při výrobě speciálních slitin.
Základní vlastnosti niobu
Niob byl objeven roku 1801 Charlesem Hatchttem a byl pojmenován podle Niobe, dcery bájného krále Tantala. Hatchett objevil niob v minerálu columbitu (psáno někdy také kolumbit) a pojmenoval ho proto kolumbium. Pro velmi podobné vlastnosti niobu a tantalu panoval dlouho názor, že se jedná o jeden prvek. Teprve v roce 1844 prokázal Heinrich Rose, že columbit obsahuje dva prvky - tantal a niob. Niob je šedý, kujný, kovový prvek, poměrně značně chemicky stálý. Jeho zbarvení se při dlouhodobém působení vzduchu mění na namodralé. Při manipulaci za vyšší teploty jej však musíme chránit v inertní atmosféře před působením vzdušného kyslíku. Oxidace vzduchem začíná při teplotě 200 °C. Poměrně dobře se rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a snadno se rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Nb+2, Nb+3 a Nb+5.Základní fyzikálně - chemické vlastnosti niobu
Relativní atomová hmotnost 92.9063 amu
Elektronová konfigurace [Kr] 4d4 5s1
Skupenství Pevné
Teplota tání 2 477 °C (2 750 K)
Teplota varu 4 744°C (5 017 K)
Hustota 8,57 g/cm3
Tvrdost 6,0 (Mohsova stupnice)
Tepelná kapacita 24,60 J.mol-1.K-1
Výskyt a výroba niobu Niob je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 15 -25 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je velmi nízká, odhaduje se na přibližně 0,000 01 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom niobu na 40 miliard atomů vodíku. Prvek se nikde nevyskytuje čistý, v minerálech je obvykle doprovázen tantalem. Nejznámějšími minerály jsou kolumbit ((Fe,Mn)(Nb,Ta)2O6), coltan ((Fe,Mn)(Ta,Nb)2O6) a euxenit ((Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6). Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem niobu se nalézají v Rusku, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a v Nigérii. Výroba čistého kovu je značně komplikovaná, protože ve všech přírodních rudách jej doprovází tantal, jehož chemické chování je velmi podobné. Obvykle se pro separaci těchto svou kovů používá krystalizace jejich fluorokoplexů nebo frakční destilace pětimocných chloridů. Po přečištění sloučenin se elementární kovový niob vyrábí elektrolyticky.
Využití niobu
Niob má široké využití: je součástí ušlechtilé oceli a slitin mnoha
neželezných kovů. Tyto slitiny jsou často používány při konstrukci
potrubních systémů.
Další využití:
* Kov má malý účinný
průřez pro tepelné neutrony, a proto se používá v jaderném průmyslu.
* Také je využíván při svařování obloukem.
* Jeho namodralé barvy se
využívá ve slitinách pro body-piercing.
* Velké množství niobu ve
formě ferroniobia a niklniobia se používá v superslitinách pro součásti
proudových motorů a v zařízeních, kde přichází do styku s vysokou
teplotou.
* Niob je zkoumán jako náhrada tantalu v kondenzátorech.
* Protože je v čistém stavu fyziologicky inertní, používá se v
klenotnictví a medicíně.
Při ochlazení na velmi nízkou teplotu
přechází niob do supravodivého stavu. Za atmosférického tlaku je
kritická teplota elementárního kovu 9,3 K. Patří mezi supravodiče II.
typu (spolu s vanadem a techneciem). Slitiny niobu s cínem a titanem se
používají pro výrobu supravodivých magnetů, které jsou schopné vyrobit
velmi silné magnetické pole.
- Zlato
Klíčová slova :
Niob
Prameny :
http://cs.wikipedia.org/wiki/Niob
Bimetalové mince s niobem