ČESKÁ JMÉNA

Jmeniny nebo také svátek je zvyk oslavovat den zasvěcený svatému nebo blahoslavenému z katolického kalendáře nebo jiný den, k němuž je nějakým způsobem připsáno oslavencovo křestní jméno.

Tento zvyk je populární zejména v katolických zemích, občas může mít i větší význam než narozeniny. Vychází z katolické praxe uctívání svatých. Každý svatý (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu jméno (odtud „křestní jméno“), které nejen označuje, jak se má „jmenovat“, ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. V některých katolických zemích se přibírá další jméno i při biřmování (např. v Česku; v Itálii naopak tento zvyk neznají). Při oslavách je zvykem nositelům jména popřát a případně je i obdarovat.


Víte že:
Zmrzlí muži Pankrác a Servác by mohli být z kalendáře vyřazeni, neboť se tak v ČR nikdo nejmenuje?
Melánie může slavit jmeniny nejen 27. prosince, ale i 30. června nebo 31. prosince?
Tobiáš může slavit jmeniny nejen 2. listopadu, ale i 12. září nebo 13. června?