|
Zbožnost a pokora s pompou a světskými radovánkami se mísila ve velkolepém ceremoniálu, kterým se nechal český král Karel IV. v Římě před 650 lety korunovat na římského císaře. Vytoužené koruny dosáhl se souhlasem papeže a bez zbytečného krveprolití, jen díky diplomatickému umu. V Římě stvrdil mimořádné postavení Českého království v rámci říše, uzavřel první etapu svého panování a notně posílil svůj věhlas.
Na téměř devítileté cestě za titulem císaře musel český vladař překonat mnohé politické i vojenské překážky. Na počátku stála jeho korunovace římskoněmeckým králem roku 1346 po smrti římského krále Ludvíka Bavora. A na konci dramatická "římská jízda", kterou oficiálně zahájil na svatého Václava roku 1354.
Korunovační slavnost se měla odehrát o Velikonocích v době velkých křesťanských svátků. Před brány Říma dorazil na Zelený čtvrtek 2. dubna 1355. Podle přísah složených roku 1346 zde však svůj průvod zastavil: směl pobýt v Římě jen jeden den, den korunovace. V přestrojení za poutníka vstoupil do Říma a celý Velký pátek a Bílou sobotu strávil v římských bazilikách. Před úsvitem na Boží hod velikonoční 5. dubna 1355, v den korunovace, se vrátil ke svému vojsku.
Odtud pak tradiční cestou římských císařů branou Porta Collina vjel s veškerou nádherou, oděn do purpurového korunovačního pláště, spolu s královnou Annou do "věčného města".
Dle líčení kronikáře Beneše Krabice z Veitmile již před město vyšli Karlovi vstříc "Římané a převeliké množství jeho lidu ze všech končin světa. Všichni seděli na vojenských koních, ve zbrani a s přilbami... připraveni jako do boje". Průvod, v němž jela mnohá hrabata, rytíři a preláti, postupoval ulicemi Říma až ke svatopetrské bazilice.
Zde sesedl Karel z koně, polibkem a objetím se s ním přivítal kardinál pověřený korunovací, ostijský biskup Pierre de Colombiers, jemuž jako zástupci papeže předal obvyklý dar zlata.
Pak vstoupil do baziliky, kde před hrobem svatého Petra padl na tvář a diakon nad ním pronesl litanie. V bazilice se k průvodu připojila též královna Anna.
Za zvuku pronášených modliteb přistoupili k oltáři svatého Mořice, kde kardinál de Colombiers pomazal krále na pravé paži a mezi lopatkami. Začala korunovační mše. Během ní přistoupil Karel k hlavnímu oltáři a kardinál mu vložil na hlavu biskupskou mitru, na ni císařskou korunu, a předal mu žezlo a zlaté jablko. Pak sňal z oltáře meč a předal ho korunovanému císaři, který se tak měl stát rytířem svatého Petra.
Pak se korunovaný císař vrátil na místo a podobně proběhla korunovace jeho choti Anny. Slavnost naplnila dle slov Beneše Krabice nesmírným jásotem veškerý český doprovod, "jenž viděl svého krále na vysokém trůně a korunovaného císařskou korunou". Od této chvíle začal Karel v císařském titulu užívat jméno s pořadovým číslem čtvrtý.
Po korunovaci a pasování velkého počtu rytířů přejel nový císař za jásotu celého Říma na bílém koni most přes Tiberu a odebral se do Lateránu k slavnostní hostině. Ještě před západem slunce se Karel, pamětliv přísahy, kterou dal papeži, zvedl od stolu, odložil purpurový plášť, nasedl na koně a vyjel s mohutným doprovodem starobylou branou Porta Triburtina z Říma do blízkého kláštera San Lorenzo fuori le Mura. Brzy nato opustila Řím s celým doprovodem i císařovna.
Po korunovaci vyzývali humanističtí učenci Petrarca, Cola di Rienzo a další Karla IV., aby obnovil velikost dávné Říše římské a přenesl své sídlo ze zapadlé Prahy do velkolepého Říma. Císař odmítl a místo toho začal z Čech budovat evropskou velmoc.
Prameny :
Internet
Další odkazy :
- České korunovační klenoty
- Sada čtyř zlatých mincí "KAREL IV."
- Československé
dukáty Karla IV. 1978
|
|
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi
tempera na dřevě-
|