ČESKÉ OBĚŽNÉ MINCE vzoru 2000
Díky politické a měnové stabilitě, ale také střízlivým technickým parametrům, stále umožňujícím ražbu za velmi přijatelných podmínek, vyrábějí se současné české oběžné mince již 25. rokem.
Po stažení haléřových hodnot po 10, 20 a 50 haléřích, které již neplnily funkci oběživa, jsou platné a i stále nově vyráběné všechny korunové hodnoty po 1, 2, 5, 10, 20 a 50 Kč vzoru 1993. Tuto řadu přerušují, resp. doplňují, jen dvě další oběžné mince, 10 a 20 Kč vzoru 2000.
U příležitosti přelomu druhého a třetího tisíciletí navrhla 10. března 1999 sekce peněžní České národní banky (dále jen „ČNB“) mimořádné peněžní emise v podobě pamětní bimetalové mince 2000 Kč s emisí na konci roku 1999 a oběžných mincí (někdy pracovně označovaných „příležitostné oběžné mince“) 10 a 20 Kč s emisí v průběhu roku 2000. V té době již byla v emisním plánu pamětní stříbrná mince 200 Kč k počátku nového tisíciletí s emisí na konci roku 2000. Rozložení emisí na konec roku 1999, průběh i konec roku 2000 bylo zdůvodněno obecně rozdílnými názory, kdy slavit příchod nového tisíciletí. Ten připadal na začátek roku 2001, ale již tehdy bylo zřejmé, že řada souvisejících aktivit bude zahájena již příchodem roku 2000. Dosti neobvyklé vydání i oběžných mincí mělo za cíl poskytnout vedle mincí z drahých kovů i běžně dostupné mincovní „suvenýry“ všem vrstvám obyvatelstva. Předpokládaný náklad každé hodnoty činil 10 000 000 kusů - u 10 Kč se jednalo přibližně o množství plánové do výroby v letech 1999 a 2000 (mincí 10 Kč měla ČNB velké zásoby a pro oběh se razily poprvé od roku 1996), u 20 Kč se jednalo přibližně o polovinu (nakonec však dvě třetiny) množství plánovaného do výroby v roce 2000. Z toho pak u obou hodnot vyplynul poměr výroby vzoru 1993 ročník 2000 a vzoru 2000.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Ze světa kovových známek (13) Kouzelnické známky
Kdybychom se striktně drželi pravidel numismatiky, nemohlo by toto pokračování seriálu vzniknout, jelikož bude pojednávat o ražbách, které mají s mincemi jen společný tvar. Řeč bude o známkách kouzelníků a kouzelnických mincích.
Tyto ražby nepřejímaly žádnou funkci peněz a nemají ani povahu peněžních náhražek, jak je chápe numismatika, což definovala profesorka Ema Nohejlová-Prátová takto: „... do numismatiky však naprosto nepatří kovové známky, které žádným způsobem a v žádné formě nezastupují peníze, a tedy nemohly být v peníze proměněny, např. moderní reklamní známky.“ (Nohejlová-Prátová 1986: 29) A skutečně, kouzelnické známky nebyly užívány jako potvrzenky nebo poukázky za výkony nebo na peníze, komodity či služby, vyjma funkce vstupenek. Mince však přece jen zastupovaly, a to při eskamotérských tricích.
Kouzelnické známky je možno definovat jako zvláštní kategorii nepeněžních účelových ražeb svým charakterem stojících mezi adresními a reklamními známkami – vstupenkami a ražbami podobnými medailím. Lze je rozdělit na pět kategorií, dlužno však uvést, že toto dělení není ostré a některé známky mohly zastupovat dvě i více z uvedených skupin.
1. Známky rekvizity pro vystoupení
2. Známky obchodů kouzelnických pomůcek
3. Reklamní známky kouzelníků
4. Známky kouzelnických klubů či společností
5. Ostatní ražby (pamětní, novoročenky, kouzelnické kongresy)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
